Co dělat, když nejde čtení
Snad každý prvňáček je při nástupu do školy plný očekávání a nemůže se dočkat, až se naučí číst, psát a počítat. Někdy je ale cesta k plynulém čtení i psaní poněkud klikatá a vyžaduje více času a péče.
Když se projeví první příznaky potíží dyslektického charakteru (záměna písmen, vynechávání písmen, nespojování slabik, atd.), ve většině případů se jako doporučení objeví rada "denně číst". Ale ono se to snadno řekne. Písmenka se pletou, uskakují nebo vypadávají úplně. Čtení doprovází vztek, pláč, sliby, prosby a nakonec třeba i výhružky. To se pak denní čtení stává strašákem pro všechny zúčastněné a dost často to končí tím, že dítě radši nečte doma vůbec. Je pravda, že číst se musí, ale nejdřív se musí odstranit příčiny poruchy čtení. Bez správně fungujícího zrakového rozlišování totiž nepřečte nikdo nic.
Potíže ve čtení jsou ve většině případů způsobené oslabeným zrakovým vnímáním, motorikou očí a oslabenou zrakavou pamětí. Všechny tyto funkce se pravidelným a systematickým cvičením dají posílit, a tím se zároveň začne zlepšovat schopnost rozlišování písmen nebo rychlost a kvalita čtení. Ruku v ruce se zlepšováním zrakové perpcepce přijde i lepší koncentrace pozornosti, větší sebevědomí dítěte při čtení a jistota při práci s textem.
Zrakové vnímání se dá procvičovat prostřednictvím jakéhokoliv cvičení, které je založeno na detailech, rozdílnosti nebo shodnosti obrázků, rozlišování různých nebo totožných tvarů, hledání menších/větších tvarů, apod. Je nezbytné, aby všechna cvičení byla v papírové podobě (pracovní listy) nebo se dala plnit v prostoru (společenské hry, hry pro jednotlivce). Jen v takovém případě se oko dostatečně pohybuje, fixuje na blízko i na dálku, a tím dochází ke zpřesňování rozlišovací funkce.