Lovec nebo bojovník

Pro rodiče všech rytířů, pirátů, ninja bojovníků, superhrdinů, závodníků, špionů, čarodějů a dalších malých kluků... 

 Poměrně často mi teď přicházejí do poradny rodiče, jejichž děti ve škole nebo školce dostaly nálepku "zlobí" nebo "nevydrží sedět" nebo "ruší". Někdy ve spojitosti s poruchou pozornosti, někdy s diagnózou ADHD, někdy jen proto, že po dokončení úkolu nezůstaly sedět na židli a nečekaly na to, až i ostatní skončí. Příčiny jsou různé, výsledek však stejný - začal dělat něco, aby se zabavil, byl za to pokárán a ještě to bylo vyčteno nic netušícímu rodiči, když si pro svou ratolest za pár hodin přišel. 

Jak mám ale jako rodič naložit s touto informací, když neznám všechny okolnosti této situace? Mám dítě s poruchou chování? Je zlý na děti? Je agresivní? Ubližuje fyzicky sobě nebo někomu dalšímu? Napadá někoho slovně? Pokud jsou odpovědi na tyto otázky "ne", můžete číst dál. 

(Téměř) Všichni malí kluci jsou prostě živí. Jsou energičtí, akční, ukřičení, hraví, soutěživí a zároveň mazliví, emotivní, důslední a povídaví. Hledají hranice své i ostatních ve svém okolí a zkoumají, kam až mohou ve svém chování zajít. Jsou to děti nabité energií, kterou jim ale musíme pomalu, pečlivě a jemně ohraničit a nasměrovat tak, aby se stala jejich hnacím motorem a ne zbraní hromadného ničení. 

Evoluční teorie uvádí, že rod homo se vyvíjí přibližně 2 miliony let. To je pro malé kluky spousta let pro lovení, běhání, lezení, šplhání, bojování, válčení, obdělávání polí, vyrábění a zpracovávání materiálů a tak dál. Žili si divoce a rozvíjeli své dovednosti a znalosti venku v prostoru hlavně pohybem. Až do druhé poloviny 18. století, kdy byli všichni tito malí lovci, zemědělci, řemeslníci a bojovníci patentem o povinné školní docházce nahnáni do lavic a museli se začít učit. V sedě, v lavici. Co je tedy z historického pohledu něco málo přes 250 let proti předchozím 2 milionům? Nechtějme po nich všech disciplínu a naprostý klid při práci, nemají ho v genech. Nebo alespoň rozhodně ne všichni.

Pokud už si dají tu práci a splní zadaný úkol u stolečku nebo někde jinde v klidu, chtějí výsledek. Chtějí odměnu. Chtějí pochvalu. Něco, co jim dá zpětnou vazbu. A třeba chtějí nový úkol. Těžší, zajímavější. Pořádnou výzvu, která prověří jejich schopnosti. Chtějí pokořit další hlavolam, splnit úkol a osvobodit princeznu, porazit nepřítele nebo přemoci příšeru. Proto jsou přece tu!
Když tam ale mají jen tak sedět a čekat, co se bude dít dál, začnou se nudit. Začnou si hledat zábavu jinde. Začnou "zlobit", i když jejich chování a reakce jsou naprosto přirozené s ohledem na jejich věk a rozumové schopnosti. Ani my dospělí se dost často neumíme jen tak zabavit (bez telefonu, knihy apod., protože to oni taky nemají :) ). Ale věta "udělal jsi to skvěle, ukliď si po sobě a můžeš si jít hrát" se v tu chvíli stane obrovskou odměnou. S radostí uklidí a jdou jinam, protože jejich úkol tady je splněný. Byli pochválení a jdou dělat něco dalšího.

Nebudou u toho stolu sedět jen tak a koukat kolem sebe déle, než je nutné, když na ně už čeká dobrodružství někde jinde. Možná je zrovna totiž volá kapitán vesmírné lodi k odletu na misi na jinou planetu...